Autor: Bc. Martina Vańková · Magazín

Co dělat když e-shop spadne do insolvence a dluží vám peníze nebo zboží

Když e-shop oznámí insolvenci nebo se o ní zákazník dozví z obchodního rejstříku či insolvenčního rejstříku, první reakcí bývá panika. Objednané zboží nedorazilo, peníze zaplacené předem zmizely v nejistotě a komunikace s obchodem se najednou zastaví. Situace má ale jasný právní rámec – insolvenční řízení v Česku upravuje zákon č. 182/2006 Sb., a i drobný zákazník se v něm může domáhat svých práv, byť šance na plné uspokojení pohledávky bývají omezené.

Jak zjistit, že e-shop je v insolvenci

Informace o zahájení insolvenčního řízení jsou veřejně dostupné v insolvenčním rejstříku na portálu justice.cz. Stačí zadat název firmy nebo IČO a systém zobrazí veškeré dokumenty – od návrhu na insolvenci přes usnesení soudu o zahájení řízení až po jmenování insolvenčního správce. Mnohé e-shopy o insolvenci samy informují na webu nebo e-mailem, jiné mlčí a zákazník se o problému dozví až ve chvíli, kdy se objednávka měsíce nehýbe a telefonní linka je odpojená.

V praxi se často stává, že zákazník zaplatí za zboží kartou nebo bankovním převodem, obchod potvrdí objednávku, ale zásilka nikdy nedorazí. Po několika týdnech ticha přijde zjištění, že firma je v insolvenci už měsíc a řízení běží. V takové chvíli je nutné jednat rychle, protože insolvenční zákon stanovuje pevné lhůty pro přihlášení pohledávek.

Přihláška pohledávky – co je nutné udělat

Pokud soud rozhodne o úpadku dlužníka, current v usnesení stanoví lhůtu pro přihlášení pohledávek – obvykle dva měsíce od zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku. Zákazník, který zaplatil za zboží a nedostal ho, se stává věřitelem a má právo přihlásit svou pohledávku formou předepsaného formuláře, který je dostupný na webu Ministerstva spravedlnosti. Přihláška musí obsahovat výši pohledávky, důvod jejího vzniku a doklady prokazující nárok – typicky doklad o platbě, potvrzení objednávky a případnou e-mailovou komunikaci.

Zmeškání lhůty má tvrdé následky. Pohledávka přihlášená po termínu se v řízení nezohledňuje a věřitel tak přichází o možnost domáhat se jakéhokoliv uspokojení, byť třeba jen částečného. Odborníci na insolvenční právo radí sledovat rejstřík aktivně už ve chvíli, kdy e-shop přestane komunikovat nebo opakovaně posouvá termín dodání – to bývá první signál potíží.

Přihlášku je nutné podat u insolvenčního soudu, který řízení vede, a to i tehdy, jde-li o pohledávku v řádu stovek korun. Zákon nerozlišuje mezi velkými dodavateli a drobnými spotřebiteli – formální požadavky jsou stejné pro všechny. Doporučuje se archivovat veškerou komunikaci s obchodem, potvrzení o platbě i snímky obrazovky s objednávkou, protože insolvenční správce může doklady vyžadovat dodatečně.

Otázka, kolik se ze zaplacené částky skutečně vrátí, nemá jednoznačnou odpověď. Zákazníci bez zajištění pohledávky spadají do kategorie nezajištěných věřitelů, kteří jsou uspokojováni až po přednostních pohledávkách – mzdách zaměstnanců, daňových závazcích a nákladech samotného insolvenčního řízení. V mnoha případech se na běžné spotřebitele nakonec nezbude nic, nebo jen zlomek procenta z dlužné částky. Zde se odhady různých analýz insolvenčních řízení rozcházejí – některé zdroje uvádí uspokojení nezajištěných věřitelů kolem pěti až deseti procent, jiné případy skončí zcela bez plnění.

Alternativní cesty k vrácení peněz

Než dojde na složité insolvenční řízení, existují rychlejší a často efektivnější způsoby, jak se peněz domoci. Pokud byla platba provedena platební kartou, lze u banky požádat o chargeback – reklamaci platby z důvodu nedodání zboží. Banky tento nástroj uznávají zejména tehdy, když obchodník zboží nedodal a současně je zřejmé, že služba nebyla poskytnuta. Lhůta pro podání chargebacku bývá vázána na podmínky karetní asociace, typicky do 120 dnů od data transakce, což znamená, že rychlost jednání hraje zásadní roli.

U plateb přes online platební brány, jako je GoPay nebo ComGate, se vyplatí kontaktovat přímo provozovatele brány – v některých případech dokáže zprostředkovat vrácení peněz i bez insolvenčního řízení, pokud transakce ještě nebyla obchodníkovi vyplacena. Tato možnost ale funguje jen krátce po platbě, ne měsíce po ní.

Pojištění nákupu, které nabízejí některé platební karty nebo cestovní pojištění s rozšířeným krytím, se týká jen zlomku transakcí a v běžném internetovém nakupování nehraje velkou roli. Spotřebitelské organizace, jako dTest, doporučují po zjištění insolvence obchodu okamžitě kontaktovat banku a paralelně sledovat insolvenční rejstřík, protože tyto dvě cesty se nevylučují a lze je uplatnit současně.

Situace se komplikuje u zboží, které bylo objednáno, ale ještě nezaplaceno, nebo naopak u zboží zaplaceného, ale nedodaného, kde reklamace vady není možná, protože k dodání vůbec nedošlo. V takových případech se právně jedná o pohledávku z bezdůvodného obohacení nebo z porušení smluvní povinnosti dodat zboží, což je nutné v přihlášce správně formulovat – jinak hrozí, že insolvenční správce přihlášku odmítne pro formální nedostatky.

Zvláštní kategorií jsou dárkové poukazy a předplacené kredity v e-shopu, které v insolvenci ztrácejí hodnotu okamžitě po zahájení řízení. Na rozdíl od klasické objednávky zde často chybí jasný doklad o konkrétní transakci, což ztěžuje i samotné přihlášení pohledávky. Praxe soudů v těchto případech není jednotná a hodnocení takových nároků se liší případ od případu.

Insolvenční správce má ze zákona povinnost přihlášené pohledávky přezkoumat a zařadit je na přezkumné jednání, kde se rozhoduje o jejich pořadí a výši uznání. Věřitel se tohoto jednání může, ale nemusí účastnit – účast právním zástupcem se vyplatí především u vyšších částek, u drobných spotřebitelských nároků bývá administrativní zátěž neúměrná výsledku.

Zákazníci, kteří zaplatili převodem přímo na účet e-shopu bez zprostředkující platební brány, mají nejméně nástrojů k rychlému řešení a musí spoléhat téměř výhradně na insolvenční řízení. Právě to je hlavní důvod, proč právníci i spotřebitelské organizace dlouhodobě doporučují platit v internetových obchodech kartou nebo přes zabezpečenou platební bránu, nikoli přímým bankovním převodem – rozdíl v ochraně spotřebitele je v těchto dvou způsobech placení zásadní.

← Zpět na magazín