Účet zamrzne ze dne na den, platby neprojdou, karta přestane fungovat u pokladny a banka na telefonu sdělí jen strohou větu: „Váš účet byl z bezpečnostních důvodů pozastaven.“ Přesně takto popisuje zkušenost s blokací účtu řada klientů, kteří se obrátili na finančního arbitra nebo Českou bankovní asociaci. Banka přitom nemusí důvod blokace sdělit ihned a v některých případech to ani nesmí, pokud jde o podezření spojené s vyšetřováním praní špinavých peněz nebo financováním terorismu.
Proč banky účty blokují a co na to zákon
Právní základ pro blokaci účtu dává zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, běžně označovaný jako AML zákon. Banka je podle něj povinna sledovat neobvyklé transakce a v případě podezření může platební styk pozastavit až na 24 hodin, ve výjimečných případech i déle, pokud věc oznámí Finančnímu analytickému úřadu. Druhým častým důvodem je občanský zákoník a obchodní podmínky konkrétní banky, které umožňují zablokovat účet při podezření na zneužití, podvodné jednání nebo na žádost orgánů činných v trestním řízení.
V praxi se nejčastěji jedná o kombinaci automatizovaných systémů, které vyhodnocují transakce podle rizikových parametrů – neobvykle vysoká částka, platba do rizikové země, náhlá aktivita na dlouho nečinném účtu. Banky tyto algoritmy nezveřejňují a ani nemusí, jde o interní bezpečnostní nastavení. Klient se tak často ocitne v situaci, kdy nerozumí, co přesně blokaci spustilo, a banka mu to z právních nebo bezpečnostních důvodů nevysvětlí.
Běžný scénář vypadá takto: klient obdrží na účet vyšší částku od zahraničního obchodního partnera, druhý den se pokusí peníze převést dál a zjistí, že transakce neprošla. Po telefonátu na infolinku se dozví jen to, že účet prochází „standardní kontrolou“ a že bude kontaktován do několika pracovních dnů. Mezitím nemá přístup k vlastním penězům, což může způsobit vážné problémy, pokud jde o firemní účet s běžícími platbami dodavatelům nebo mzdami zaměstnanců.
Jak postupovat, když k blokaci dojde
Prvním krokem je vždy písemná žádost o vysvětlení důvodu blokace, zaslaná prostřednictvím internetového bankovnictví nebo doporučeně poštou. Ústní telefonát sice může přinést rychlejší informaci, ale nedává klientovi žádný doklad pro pozdější reklamaci. Odborníci radí archivovat veškerou komunikaci s bankou, včetně časových razítek hovorů a jmen operátorů, protože to výrazně usnadňuje pozdější řešení sporu.
Pokud banka na žádost nereaguje v přiměřené lhůtě, případně reakci odmítne poskytnout, následuje podání stížnosti přímo vedení banky nebo ombudsmanovi dané instituce, pokud jej banka má. Teprve poté, co interní stížnostní mechanismus selže, přichází na řadu Finanční arbitr České republiky – instituce řešící spory mezi klienty a finančními institucemi bezplatně a mimosoudně. Finanční arbitr může rozhodnout ve prospěch klienta a nařídit bance odblokování prostředků nebo náhradu škody, pokud postup banky nebyl v souladu se zákonem nebo smluvními podmínkami.
Vhodné je také zvážit paralelní podání podnětu České národní bance, která nad bankovním sektorem vykonává dohled. ČNB sice individuální spory neřeší, ale opakované stížnosti na konkrétní instituci mohou vést k prověrce jejích interních procesů. V případě, že jde o částky v řádu statisíců nebo milionů korun a banka odmítá komunikovat, přichází v úvahu i právní zastoupení a žaloba u civilního soudu, což je ovšem řešení časově i finančně náročné.
Otázka, zda mají banky v této oblasti příliš velkou moc, nemá jednoznačnou odpověď. Na jednu stranu jde o povinnost vyplývající z mezinárodních závazků v boji proti praní špinavých peněz, kterou Česká republika musí plnit jako člen Evropské unie. Na druhou stranu se stává, že blokace postihne zcela legitimní transakce a klient se ocitne v situaci, kdy nemá přístup k vlastním penězům týdny, aniž by cokoliv porušil. Přesná statistika toho, kolik takových „falešně pozitivních“ blokací banky ročně provedou, se veřejně nepublikuje a odhady expertů se různí podle zdroje i metodiky.
Zvláštní kapitolou jsou podnikatelské účty, kde blokace může ohrozit chod celé firmy. Pokud na účtu běží mzdy nebo platby dodavatelům a banka pozastaví transakce bez jasného termínu vyřešení, škody rostou každým dnem. V takových případech se doporučuje mít u jiné banky záložní účet s částí provozních prostředků, právě pro případ, že by hlavní účet skončil zablokovaný. Diverzifikace bankovních vztahů je opatření, které řada finančních poradců doporučuje firmám bez ohledu na aktuální rizika, protože administrativní chyba nebo přísnější interpretace AML pravidel může potkat kohokoliv.
Zajímavým detailem je, že blokace se může týkat i účtů fyzických osob, které dlouhodobě nevykazují žádnou aktivitu a najednou na ně přijde větší platba – typicky dědictví, výplata pojistného plnění nebo prodej nemovitosti. Banka v takovém případě často žádá doložení původu peněz, tedy kupní smlouvu, usnesení o dědictví nebo výpis z jiné finanční instituce. Bez těchto dokladů se blokace může protáhnout na dny až týdny, přestože klient nic nezákonného neudělal.
Komunikace s bankou by měla být vždy věcná a doložená dokumenty, protože emocionální stížnosti bez podkladů proces spíše zpomalují. Zákon o platebním styku navíc stanovuje bance povinnost informovat klienta o důvodech odmítnutí provedení platební transakce, pokud tomu nebrání jiný právní předpis – to je ustanovení, na které se v žádosti o vysvětlení vyplatí přímo odkázat.