Bankovní úřednice ve středních Čechách strávila v oboru dvanáct let, než jednoho dne podala výpověď a přihlásila se na rekvalifikační kurz masérky. Kolegové kroutili hlavou, rodina se ptala, jestli si to promyslela. O dva roky později provozuje vlastní studio a podle vlastních slov si poprvé za dlouhou dobu nepřipadá, že jen odsedí směnu. Podobné příběhy se v posledních letech objevují čím dál častěji – a nejde jen o ojedinělé výstřelky.
Podle dat Českého statistického úřadu mění zaměstnání každý rok přibližně desetina ekonomicky aktivních obyvatel Česka, přičemž změna oboru, nikoliv jen zaměstnavatele, tvoří podstatnou část těchto přechodů. Personalisté potvrzují, že věková skupina třicet až čtyřicet pět let je mezi uchazeči o rekvalifikaci a zásadní kariérní změnu jednou z nejsilnějších. Důvodů je několik: vyhoření, nespokojenost s finančním ohodnocením, touha po smysluplnější práci, ale i změna životní situace, například narození dítěte nebo rozvod, které přinutí člověka podívat se na vlastní život jinak.
Proč je věk kolem třicítky ideální pro restart
Paradoxně právě věk kolem třiceti let bývá z pohledu kariérních poradců výhodnější než změna povolání hned po škole. Člověk už má za sebou několik let praxe, ví, jak funguje pracovní trh, umí komunikovat s nadřízenými i klienty a má vybudovanou určitou finanční rezervu, která mu umožní přechodné období bez příjmu nebo s nižším příjmem ustát. Zároveň ještě nemá tak zabetonovanou kariérní dráhu, aby změna znamenala nevratnou ztrátu postavení nebo výrazný propad v důchodovém zabezpečení.
Odborníci na trh práce zároveň upozorňují, že řada takzvaných měkkých dovedností se mezi obory přenáší mnohem snáz, než si lidé myslí. Schopnost vést tým, komunikovat s klienty, řešit konflikty nebo organizovat čas má hodnotu bez ohledu na to, jestli se pracuje v bankovnictví, marketingu nebo zdravotnictví. Praxe ukazuje, že uchazeči, kteří dokážou tyto přenositelné dovednosti v životopise a při pohovoru jasně pojmenovat, mají u nových zaměstnavatelů výrazně vyšší šanci na úspěch než ti, kdo se prezentují jen jako úplní začátečníci.
V praxi se často stává, že člověk uvažující o změně oboru nejprve podcení fázi přípravy a vrhne se rovnou do výpovědi, aniž by měl jasnou představu, kam přesně směřuje. Výsledkem bývá několik měsíců nejistoty, vyčerpané úspory a frustrace, která celý proces jen zkomplikuje. Odborníci proto doporučují postupovat opačně – nejprve zmapovat trh, zjistit reálné platové podmínky v cílovém oboru a teprve poté se rozhodnout, zda je vhodnější postupný přechod, nebo radikální řez.
Rekvalifikace, kurzy a finanční realita
Stát nabízí prostřednictvím úřadů práce takzvané rekvalifikační kurzy, které mohou být hrazeny zcela nebo částečně, pokud je uchazeč veden v evidenci nebo splňuje podmínky takzvané rekvalifikace zvolené. Zájem o tyto kurzy v posledních letech roste, přičemž nejvyhledávanější oblasti zahrnují IT dovednosti, účetnictví, kosmetické a masérské obory a také rekvalifikace v oblasti sociální práce a pečovatelství. Vedle státem hrazených kurzů existuje i široká nabídka soukromých vzdělávacích institucí, jejichž ceny se pohybují od několika tisíc do desítek tisíc korun podle náročnosti a délky programu.
Finanční stránka restartu bývá tím, co plán nejčastěji zbrzdí nebo úplně zastaví. Přechod do nového oboru téměř vždy znamená dočasný pokles příjmu, protože nový zaměstnavatel logicky neohodnotí nulovou praxi stejně jako roky zkušeností v předchozím oboru. Zde se zdroje rozcházejí v tom, jak dlouho tento propad obvykle trvá – některé personální agentury uvádějí šest až dvanáct měsíců, jiné studie hovoří až o dvou letech, než se plat vyrovná původní úrovni nebo ji předčí. Přesná čísla se liší podle konkrétního oboru, regionu i míry poptávky po nových pracovnících v dané oblasti.
Vhodné je proto před samotnou změnou vytvořit si finanční rezervu na alespoň šest měsíců běžných výdajů. Realistický je i postupný přechod, kdy člověk zůstává v původním zaměstnání a nový obor si zkouší formou brigády, projektu na volné noze nebo dobrovolnictví ve večerních hodinách a o víkendech. Tento přístup sice prodlužuje celý proces, ale výrazně snižuje riziko, že se ukáže, že vysněná profese v realitě vypadá jinak, než si člověk představoval.
Jak si vybrat směr, který má smysl
Kariérní poradci se v jedné věci shodují téměř bez výjimky – rozhodnutí o změně oboru by nemělo vycházet jen z momentální frustrace nebo z toho, co je právě populární na sociálních sítích. Doporučuje se projít si vlastní hodnoty, silné stránky a to, co člověka dlouhodobě baví, ideálně formou strukturovaného sebehodnocení nebo konzultace s kariérním koučem. Bez tohoto kroku hrozí, že se člověk po pár letech ocitne ve stejné situaci znovu, jen v jiném oboru.
Testování nového směru předem, byť jen formou stínování v práci nebo krátké stáže, dokáže ušetřit měsíce nejistoty. Mnoho lidí si teprve na vlastní kůži uvědomí, že například práce s lidmi, po které toužili, přináší i stres a emoční vyčerpání, se kterými nepočítali.
Networking hraje v procesu změny oboru roli, kterou řada lidí podceňuje. Většina volných pozic se v Česku obsazuje na doporučení nebo přes osobní kontakty, nikoliv přes veřejně inzerovaná výběrová řízení, a to platí dvojnásob v oborech, kde chybí formální kvalifikace nahrazující praxi. Účast na oborových akcích, komunitách na sociálních sítích nebo prosté oslovení lidí, kteří už v cílovém oboru pracují, může otevřít dveře rychleji než desítky odeslaných životopisů do neznáma.
Kariérní restart po třicítce přestal být v Česku výjimkou a stále více zaměstnavatelů si uvědomuje, že zralost, motivace a životní zkušenost dokážou vyvážit chybějící roky praxe v konkrétním oboru.