Poškození antikvity nebo obrazu během přepravy patří mezi situace, které majitele sbírky nebo starožitnosti postaví před rozhodnutí, jak dál. Na rozdíl od běžného zboží má poškozený obraz nebo historický kus mobiliáře často hodnotu, kterou nelze jednoduše vyčíslit podle nákupní ceny. Přepravní společnosti přitom pracují s vlastními limity odpovědnosti, které se zásadně liší od skutečné hodnoty uměleckého díla.
Co dělat okamžitě po převzetí zásilky
Zásadní je okamžik převzetí zásilky. Pokud je poškození viditelné již při doručení, je nutné tuto skutečnost zaznamenat přímo do přepravního listu nebo do protokolu o převzetí, a to ještě před podpisem dokladu o doručení. Přepravci v drtivé většině případů odmítají reklamace, pokud zásilka byla přijata bez výhrad a poškození se nahlásí až s odstupem několika dní. Fotografie obalu, vnitřního balení i samotného díla se pořizují na místě, ideálně ještě před rozbalením a poté znovu po vybalení.
V praxi se často stává, že poškození rámu obrazu nebo praskliny na porcelánové váze nejsou na první pohled patrné, protože jsou zakryty výplňovým materiálem nebo bublinkovou fólií. V takovém případě se doporučuje rozbalit zásilku co nejdříve po doručení, nejlépe do 24 hodin, a celý proces natáčet na video. Video dokumentace má u přepravních společností i pojišťoven výrazně vyšší váhu než jednotlivé fotografie, protože ukazuje kontinuitu stavu obalu a obsahu.
Odborníci na pojištění uměleckých děl radí uchovat veškerý obalový materiál až do vyřízení reklamace, včetně kartonových výztuh, dřevěných beden nebo polystyrenových vložek. Přepravce má právo požadovat ohledání obalu, a pokud byl vyhozen, může to celou reklamaci zkomplikovat nebo zcela znemožnit.
Rozdíl mezi standardní přepravou a specializovanou přepravou uměleckých děl
Zde se situace komplikuje podle typu smlouvy, kterou majitel s přepravcem uzavřel. Běžné kurýrní společnosti typu DPD, PPL nebo GLS mají ve svých obchodních podmínkách stanoven maximální limit náhrady škody, který se často pohybuje kolem několika tisíc korun za balík, bez ohledu na skutečnou hodnotu obsahu. Pokud tedy byl obraz v hodnotě sto tisíc korun poslán jako běžný balík bez zvláštního pojištění, reálná náhrada může činit jen zlomek skutečné škody.
Specializované společnosti zaměřené na přepravu uměleckých děl, jako jsou firmy nabízející tzv. fine art transport, naopak pracují s individuálním pojištěním na hodnotu deklarovanou odesílatelem. Tyto služby jsou dražší, ale v případě poškození nabízejí náhradu odpovídající skutečné hodnotě díla, případně nákladům na restaurování. Rozdíl v ceně přepravy tak často odráží rozdíl v míře rizika, které na sebe odesílatel bere.
Přesná pravidla pro výpočet náhrady se liší podle konkrétního přepravce i podle toho, zda šlo o vnitrostátní nebo mezinárodní přepravu – u mezinárodních zásilek se navíc uplatňují mezinárodní úmluvy jako Varšavská úmluva pro leteckou přepravu nebo úmluva CMR pro silniční přepravu, které stanovují vlastní limity odpovědnosti nezávisle na vnitřních podmínkách dopravce. Zde se zdroje i praxe jednotlivých firem výrazně rozcházejí a jednoznačné doporučení platné pro všechny situace neexistuje.
Restaurátorský posudek hraje v celém procesu reklamace klíčovou roli, byť ne v tom smyslu, že by nahrazoval znalecký odhad hodnoty. Posudek popisuje rozsah škody, doporučený postup opravy a odhadovanou cenu restaurování. Bez tohoto dokumentu přepravce ani pojišťovna obvykle nepřistoupí k jednání o výši náhrady, protože chybí objektivní podklad pro posouzení, zda je poškození opravitelné, nebo zda došlo k trvalé ztrátě hodnoty. U starožitného rámu z osmnáctého století se navíc hodnota díla po opravě může snížit i v případě dokonalé restaurace, protože sběratelé preferují originální stav bez zásahů.
Komunikace s přepravcem probíhá standardně písemně, prostřednictvím reklamačního formuláře nebo emailu s přílohami. Lhůta pro podání reklamace se u jednotlivých společností liší, u vnitrostátních přepravců bývá kolem sedmi dní od doručení, u mezinárodních zásilek podle CMR úmluvy platí lhůta delší, obvykle do dvaceti jedna dní. Po podání reklamace přepravce buď škodu uzná a nabídne náhradu podle svých podmínek, nebo reklamaci zamítne s odkazem na chybějící dokumentaci, pozdní nahlášení nebo nedostatečné balení ze strany odesílatele.
Pokud přepravce reklamaci zamítne a majitel díla se s rozhodnutím neztotožňuje, možností je obrátit se na Českou obchodní inspekci v případě spotřebitelských spotřebitelských spotřebitelských vztahů, nebo věc řešit soudní cestou, pokud šlo o obchodní vztah mezi podnikateli. U vysoce hodnotných zásilek se v praxi vyplatí najmout advokáta specializujícího se na dopravní právo, protože formulace přepravních podmínek bývá komplikovaná a laik v ní snadno přehlédne ustanovení omezující odpovědnost dopravce na minimum.
Zvláštní kapitolou zůstává pojištění sběratelské sbírky jako celku, které si majitelé rozsáhlejších kolekcí sjednávají nezávisle na jednotlivých přepravách. Takové pojištění kryje škody vzniklé i během transportu, bez ohledu na to, zda přepravce svou odpovědnost uzná. V takovém případě pojišťovna vyplatí náhradu majiteli a následně sama vymáhá regresní nárok vůči přepravci. Pro majitele hodnotných sbírek jde často o praktičtější řešení než spoléhat na limitovanou odpovědnost dopravce.
Vhodné je před odesláním jakéhokoli obrazu nebo starožitnosti trvat na písemném uvedení deklarované hodnoty v přepravních dokumentech a na fotografické dokumentaci stavu díla před zabalením. Tento krok sice nezaručuje bezproblémové vyřízení případné škody, ale výrazně zlepšuje vyjednávací pozici při jednání s přepravcem i s případnou pojišťovnou.