Úrok ve výši 200 nebo 300 procent ročně zní jako přežitek z devadesátých let, kdy nebankovní trh fungoval bez jakékoli regulace. Realita roku 2024 je jiná jen částečně. Zákon o spotřebitelském úvěru sice od roku 2016 stanovuje takzvanou zápůjční úrokovou sazbu a omezuje takzvané RPSN, přesto se na trhu stále objevují společnosti, které si k úroku přičítají poplatky za správu, expresní vyřízení, upomínky nebo takzvané smluvní pokuty, jejichž součet dělá z půjčky likvidační past.
Co zákon o likvidačních úrocích skutečně říká
Podle občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru nesmí RPSN nebankovní půjčky přesáhnout limit odvozený od repo sazby České národní banky, konkrétně nesmí být vyšší než trojnásobek této sazby zvýšený o čtyři procentní body ročně, respektive celkový limit stanovený zákonem č. 257/2016 Sb. Pokud RPSN tento strop překročí, je úrokové ujednání v dané části neplatné. Soudy navíc opakovaně judikovaly, že i úrok, který zákonný limit formálně nepřekračuje, může být posouzen jako v rozporu s dobrými mravy, pokud mnohonásobně převyšuje obvyklou tržní sazbu a poškozuje slabší smluvní stranu.
V praxi se často stává, že nebankovní společnost rozdělí skutečnou cenu úvěru do několika položek – nižší úrok, ale vysoký poplatek za uzavření smlouvy, poplatek za vedení účtu, poplatek za upomínku zaslanou e-mailem. Součet těchto položek pak dává RPSN klidně přes 500 procent, přestože smlouva na první pohled působí nevinně. Právě tento mechanismus bývá důvodem, proč soudy takové smlouvy ruší nebo alespoň prohlašují jednotlivá ujednání za neplatná.
První kroky, které má dlužník podniknout
Reakce by měla přijít okamžitě po zjištění, že úrok nebo poplatky neodpovídají zákonu. Prvním krokem je písemná reklamace přímo u věřitele, ve které dlužník žádá o přepočet dluhu podle zákonných limitů a doloží výpočet RPSN. Nebankovní společnosti na takové reklamace často nereagují nebo je zamítají bez odůvodnění, což ale neznamená konec možností.
Navazujícím krokem je podnět České obchodní inspekci, která dohlíží na dodržování zákona o spotřebitelském úvěru u nebankovních poskytovatelů. ČOI může zahájit správní řízení a v případě zjištěného porušení uložit pokutu, což samo o sobě dluh nesmaže, ale vytváří tlak na poskytovatele a slouží jako důkazní materiál pro další řízení. Souběžně se doporučuje obrátit se na finančního arbitra, pokud jde o spor týkající se spotřebitelského úvěru – řízení před arbitrem je bezplatné a rozhoduje ve lhůtách srovnatelných se soudním řízením, často rychleji.
Odborníci radí nikdy nepodepisovat žádný dodatek smlouvy ani uznání dluhu bez předchozí konzultace s právníkem nebo alespoň s poradnou dluhové problematiky, protože takový podpis může zhatit pozdější obranu u soudu. Bezplatné právní poradny provozují mimo jiné organizace jako Člověk v tísni nebo poradny při obecních úřadech obcí s rozšířenou působností, kde lze získat základní orientaci zdarma.
Přesná hranice mezi legitimním úrokem a lichvou se ovšem v praxi těžko definuje jednoznačně. Zatímco zákon stanovuje matematický vzorec pro maximální RPSN, soudy k tomu přidávají ještě kritérium dobrých mravů a poměru sil mezi věřitelem a dlužníkem, takže dvě zdánlivě podobné smlouvy mohou být posouzeny odlišně podle okolností uzavření, informovanosti klienta nebo jeho finanční situace v době podpisu. Judikatura Nejvyššího soudu se v této oblasti postupně vyvíjí a to, co bylo akceptovatelné před deseti lety, dnes už soudy hodnotí přísněji.
Soudní cesta a exekuce jako krajní varianta
Pokud věřitel na reklamaci nereaguje a dluh začne vymáhat, nastupuje fáze, kdy se doporučuje aktivně jednat, nikoli čekat na exekuční příkaz. Dlužník může podat žalobu na určení neplatnosti části smlouvy nebo se bránit v rámci nalézacího řízení, pokud věřitel žaluje o zaplacení dluhu. Soud v takovém řízení posuzuje, zda smluvní úrok a poplatky odpovídají zákonu, a může dluh přepočítat na zákonnou výši, čímž se částka k úhradě výrazně sníží.
Běžný scénář vypadá takto: klient si půjčí deset tisíc korun na měsíc, po prodlení s platbou se dluh během roku vyšplhá na pětinásobek původní částky díky kombinaci smluvních pokut a úroků z prodlení. Věřitel podá žalobu, dlužník se nedostaví k soudu ani nepodá vyjádření, soud vydá rozsudek pro zmeškání a dluh je pravomocně přiznán v plné, byť fakticky nezákonné výši. Následuje exekuce, ve které se už námitka neplatnosti úroku uplatňuje mnohem hůře, protože pravomocný rozsudek nelze jednoduše zpochybnit. Právě proto je aktivní obrana v nalézacím řízení zásadní – pasivita v této fázi bývá nejčastější chybou, která situaci dlužníka zásadně zhoršuje.
Exekutor sám o sobě výši dluhu nepřezkoumává, vymáhá to, co mu ukládá exekuční titul. Změnit částku v této fázi lze jen výjimečně, typicky prostřednictvím žaloby na obnovu řízení nebo ústavní stížnosti, pokud se prokáže zásadní pochybení v předchozím řízení. Proto se doporučuje řešit spor dřív, než věc dospěje k exekučnímu příkazu.
Vedle právních kroků existuje i praktická rovina věci – dokumentace. Uchovávat je vhodné veškerou korespondenci s věřitelem, kopie smlouvy včetně všech příloh a splátkových kalendářů, potvrzení o zaplacených částkách i případné SMS nebo e-mailové výzvy k úhradě. Tyto podklady tvoří základ pro výpočet skutečné RPSN, který si dlužník může nechat zpracovat u neziskové organizace specializující se na dluhové poradenství, případně u znalce v oboru ekonomiky, pokud věc směřuje k soudu.
Přesná statistika toho, kolik nebankovních půjček na českém trhu aktuálně nese likvidační úrok, se mezi zdroji liší – Česká asociace věřitelů uvádí jiná čísla než neziskové organizace zabývající se dluhovým poradenstvím, což souvisí s odlišnou metodikou i s tím, že řada smluv se posuzuje individuálně až u soudu. Jisté je jen to, že problém nezmizel, jen se přesunul do sofistikovanějších smluvních konstrukcí, které na první přečtení nepůsobí nijak nápadně.