Kolik hodin denně zbývá rodiči s plným pracovním úvazkem na vlastní dítě? Podle dat Českého statistického úřadu tráví matka pracující na plný úvazek s dítětem v pracovní den v průměru méně než tři hodiny bdělého času. Otec o něco méně. Číslo samo o sobě nic nevypovídá o kvalitě tohoto času, ale ukazuje, jak stlačený je prostor, ve kterém se dnešní rodiny snaží fungovat.
Dvojí směna jako realita většiny domácností
Termín „druhá směna“ popisuje situaci, kdy po osmi hodinách v zaměstnání následuje několik dalších hodin péče o domácnost a děti. V českých domácnostech tuto druhou směnu stále nese převážně žena, byť rozdíly se pomalu stírají. Muži se do domácích prací zapojují více než před dvaceti lety, ale asymetrie přetrvává – podle výzkumu Sociologického ústavu AV ČR ženy věnují neplacené práci v domácnosti v průměru o deset až dvanáct hodin týdně více než muži.
Plný pracovní úvazek v Česku znamená čtyřicet hodin týdně, k tomu se často přidávají přesčasy, dojíždění a čas strávený řešením administrativy kolem dětí – lékařské prohlídky, školní schůzky, kroužky. Když se všechny tyto povinnosti sečtou, mnoho rodičů se dostává na hranici sedmdesáti až osmdesáti hodin týdně věnovaných práci a péči souhrnně.
Co nabízí zákon
Zákoník práce umožňuje rodičům pečujícím o dítě do patnácti let požádat o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu pracovní doby. Zaměstnavatel musí takové žádosti vyhovět, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody – v praxi ale právě tato výjimka bývá důvodem, proč se žádosti zamítají. Sladění rodiny s prací tak závisí nejen na legislativě, ale hlavně na konkrétním přístupu firmy a nadřízeného.
Home office přestal být po pandemii výjimkou, přesto ne každá profese jej umožňuje. Zdravotní sestry, učitelé, prodavačky nebo dělníci ve výrobě flexibilitu v podobě práce z domova nemají a jejich možnosti sladění rodiny s prací se omezují na jiné nástroje – sdílené pracovní místo, zkrácený úvazek nebo posunutou pracovní dobu.
Sdílené pracovní místo a zkrácené úvazky
Institut sdíleného pracovního místa, zavedený novelou zákoníku práce v roce 2020, umožňuje dvěma zaměstnancům rozdělit si jednu pracovní pozici a vzájemně si pokrývat směny podle potřeby. Využívá ho stále menšina firem, přesto poptávka roste, zejména v administrativě a ve službách.
Zkrácený úvazek zůstává nejčastěji voleným nástrojem. Podle Eurostatu pracuje v Česku na částečný úvazek jen kolem šesti procent zaměstnaných žen, což je výrazně méně než průměr Evropské unie, který se pohybuje kolem třicíti procent. Přesná čísla se liší podle zdroje a metodiky sběru dat, ale trend je jasný – český trh práce s částečnými úvazky pracuje méně než většina západoevropských zemí, a to i u rodičů malých dětí.
V praxi se často stává, že rodič po rodičovské dovolené nastoupí zpět na plný úvazek, protože zkrácená verze pozice ve firmě neexistuje nebo by znamenala ztrátu kariérního postupu. Firma buď nabídne plný úvazek, nebo nic. Tato binární volba nutí mnoho rodičů, zejména matky, zůstat mimo trh práce déle, než by chtěli, nebo naopak přijmout plný úvazek za cenu vyčerpání.
Školky, družiny a babičky – neviditelná infrastruktura péče drží celý systém na nohou. Bez prarodičů, kteří vyzvedávají děti ze školy a hlídají je během nemoci, by fungování mnoha rodin s plným úvazkem bylo prakticky nemožné. Tento neformální systém podpory ale není garantovaný a s ubývajícím počtem vícegeneračních domácností postupně slábne.
Firmy, které jdou proti proudu
Některé společnosti nabízejí firemní školky, příspěvky na chůvu nebo takzvané „sick days“ navíc pro rodiče. Jde stále o menšinovou praxi soustředěnou převážně do velkých korporací a technologických firem v Praze a Brně. Menší podniky a regionální firmy takové benefity zpravidla nemají – chybí kapitál i personální oddělení, které by program nastavilo a administrovalo.
Odborníci na pracovní právo a personalistiku doporučují rodičům otevřeně komunikovat své potřeby už při vstupním pohovoru, nikoliv až po nástupu do zaměstnání. Vhodné je také ověřit si u zaměstnavatele konkrétní zkušenosti jiných rodičů ve firmě, ne pouze formální politiku uvedenou v pracovní smlouvě nebo na kariérních stránkách.
Psychická zátěž a syndrom vyhoření
Kombinace plného úvazku a péče o rodinu patří mezi rizikové faktory syndromu vyhoření. Psychologové upozorňují, že chronický nedostatek času na regeneraci vede k podrážděnosti, poruchám spánku a zhoršené koncentraci, což se následně promítá i do pracovního výkonu. Zajímavé je, že vyhoření se u rodičů projevuje jinak než u bezdětných zaměstnanců – častěji se objevuje pocit viny, že člověk nestíhá být „dost dobrým“ rodičem ani „dost dobrým“ zaměstnancem současně.
Řešení není univerzální. Co funguje jedné rodině, druhé nemusí vyhovovat vůbec – závisí na typu práce, vzdálenosti od zaměstnání, dostupnosti prarodičů i osobním temperamentu obou partnerů. Sladění rodiny s prací je proto vždy kompromisem, nikoli jednorázovým řešením, které lze převzít od kolegy nebo přítelkyně.
Co říkají čísla o spokojenosti
Průzkum agentury STEM z roku 2023 ukázal, že téměř polovina rodičů s malými dětmi hodnotí rovnováhu mezi prací a rodinou jako nedostatečnou. Zároveň ale stejný průzkum zaznamenal, že spokojenost s touto rovnováhou roste u rodičů, kteří mají možnost alespoň částečně ovlivňovat svou pracovní dobu – tedy nikoli nutně méně pracovat, ale mít nad rozvržením času větší kontrolu.
Tento detail je podstatný. Flexibilita ve smyslu možnosti volby, kdy a odkud pracovat, se ukazuje jako důležitější faktor spokojenosti než samotný počet odpracovaných hodin. Rodič, který si může posunout začátek pracovní doby o hodinu, aby stihl odvést dítě do školky, hodnotí svou situaci lépe než rodič se stejným počtem hodin, ale bez možnosti tuto dobu upravit.
Sladění plného úvazku s rodinou tak nezávisí jen na počtu odpracovaných hodin, ale především na míře kontroly, kterou má zaměstnanec nad jejich rozvržením – a právě tuto kontrolu čeští zaměstnavatelé nabízejí nerovnoměrně napříč obory a regiony.