Zákaznice si v internetovém obchodě objedná notebook za dvacet tisíc korun a při platbě zvolí možnost rozložit částku na dvanáct měsíčních splátek. Systém jí do několika sekund schválí úvěr, aniž by musela docházet na pobočku banky nebo podepisovat papírové dokumenty. O týden později zjistí, že notebook má vadný displej a chce ho vrátit. V tu chvíli nastává otázka, co se stane se splátkovou smlouvou, kterou mezitím uzavřela s poskytovatelem financování, nikoliv přímo s obchodem.
Tento scénář se v posledních letech opakuje tisíckrát denně. Spotřebitelské úvěry na nákup zboží, ať jde o klasické splátkové prodeje přes bankovní společnosti nebo novější modely typu „buy now, pay later“, zaznamenaly v Česku výrazný nárůst. Podle dat České bankovní asociace i nebankovních poskytovatelů roste objem takto financovaných nákupů každý rok o desítky procent, přesná čísla se ovšem liší podle zdroje a metodiky výpočtu.
Co říká zákon o spotřebitelském úvěru
Základním právním rámcem je zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ten se vztahuje na většinu splátkových prodejů a odložených plateb, pokud jejich výše přesahuje pět tisíc korun nebo jde o úvěr na dobu delší než tři měsíce s úrokem. Zákon dává spotřebiteli několik zásadních nástrojů, které v praxi znají jen zlomek kupujících.
Prvním z nich je právo odstoupit od úvěrové smlouvy do čtrnácti dnů od jejího uzavření, a to bez udání důvodu. Toto právo je nezávislé na kupní smlouvě se samotným obchodem – jde o dvě oddělené smlouvy, i když v praxi splátkovou smlouvu nabízí přímo prodejce prostřednictvím partnerské finanční společnosti. Pokud spotřebitel od úvěru odstoupí, musí vrátit poskytnutou částku, respektive zboží obchodu, a naopak.
Druhým důležitým prvkem je právo na předčasné splacení úvěru kdykoliv během jeho trvání, přičemž poskytovatel má nárok pouze na omezenou náhradu nákladů, nikoliv na plné budoucí úroky. Třetím prvkem je povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost klienta ještě před uzavřením smlouvy – v praxi se však tato povinnost u online rychlých schválení často redukuje na automatizovaný scoring, který nemusí odhalit reálnou platební situaci žadatele.
Vztah mezi vrácením zboží a splátkovou smlouvou
V praxi se často stává, že spotřebitel odstoupí od kupní smlouvy do čtrnácti dnů podle běžných pravidel pro nákup přes internet, ale zapomene, že tím automaticky nezaniká i úvěrová smlouva. Jde o dva samostatné právní vztahy, byť jsou provázané takzvanou vázanou spotřebitelskou úvěrovou smlouvou. Pokud je úvěr účelově vázán na konkrétní zboží a spotřebitel od kupní smlouvy odstoupí, zákon stanoví, že tím zaniká i úvěrová smlouva – ale je nutné o odstoupení od kupní smlouvy informovat i poskytovatele financování, nikoliv jen prodejce.
Doporučuje se proto vždy písemně oznámit odstoupení od kupní smlouvy oběma stranám – obchodníkovi i finanční společnosti, která splátky administruje. V praxi se totiž stává, že obchod vrácení zboží potvrdí, ale informace se k věřiteli nedostane a spotřebitel je nadále vyzýván k platbě splátek, které už fakticky neexistují. Řešení takové situace pak často trvá týdny a vyžaduje opakovanou komunikaci, případně stížnost u České národní banky, která dohlíží na nebankovní poskytovatele spotřebitelských úvěrů.
Odlišná situace nastává u služeb typu „kup teď, zaplať později“, které nabízejí třeba platformy jako Twisto, PayU nebo některé bankovní aplikace. Tyto produkty bývají krátkodobé, splatné do třiceti nebo šedesáti dnů bez úroku, a právně se na ně vztahují jiná pravidla než na klasický spotřebitelský úvěr s dlouhou splatností. Zde se právní úprava skutečně různí – některé odložené platby splňují definici spotřebitelského úvěru a spadají pod zákon 257/2016 Sb., jiné jsou strukturovány tak, aby pod něj nespadaly, což může omezit ochranu spotřebitele.
Reklamace a odpovědnost prodejce při financovaném nákupu
Zásadní je, že právo na reklamaci vadného zboží zůstává nedotčeno tím, jakým způsobem bylo zboží zaplaceno. Dvouletá zákonná záruční lhůta, respektive právo uplatnit vady do dvou let od převzetí zboží podle nového občanského zákoníku po novele z roku 2022, platí bez ohledu na to, zda spotřebitel zaplatil hotově, kartou nebo na splátky. Odpovědnost za vady nese prodejce, nikoliv finanční společnost, která úvěr poskytla.
Běžný scénář vypadá takto: kupující reklamuje vadnou pračku zakoupenou na splátky, obchod reklamaci uzná a vrátí peníze. Otázkou zůstává, komu se peníze vrací – zákazníkovi, nebo přímo poskytovateli úvěru, který tím splátkovou smlouvu ukončí. V drtivé většině případů jde druhá varianta, tedy peníze směřují k věřiteli a spotřebiteli se úměrně sníží nebo zcela zruší zbývající dluh. Pokud už zaplatil více splátek, než odpovídá hodnotě vráceného zboží, má nárok na vrácení přeplatku.
Komplikace nastávají, pokud poskytovatel úvěru a prodejce nejsou provázáni smluvně tak, aby si automaticky předávali informace o reklamacích. V takovém případě může spotřebitel čelit situaci, kdy platí splátky za zboží, které už dávno vrátil. Zde je vhodné trvat na písemném potvrzení od obchodu o vyřízení reklamace a toto potvrdení bez odkladu zaslat i finanční společnosti, ideálně doporučeně nebo prostřednictvím klientské zóny s doručenkou.
Specifickou kapitolou jsou takzvané nebankovní půjčky na zboží sjednávané přímo v kamenných prodejnách elektroniky nebo nábytku. Tyto smlouvy bývají podepsány na místě, často pod časovým tlakem, kdy prodejce tlačí na rychlé rozhodnutí kvůli akční nabídce. Odborníci na spotřebitelské právo radí nikdy nepodepisovat úvěrovou smlouvu bez přečtení celého textu, včetně informací o RPSN, poplatcích za správu úvěru a sankcích za pozdní platbu. RPSN u některých nebankovních produktů může přesáhnout dvojciferné, v extrémních případech i výrazně vyšší hodnoty, což z původně výhodné akce udělá podstatně dražší nákup, než by byl při platbě v hotovosti.
Dozor nad poskytovateli spotřebitelských úvěrů v Česku vykonává Česká národní banka, na kterou se spotřebitelé mohou obrátit v případě sporu s věřitelem. Pro spory s prodejcem zboží je pak příslušná Česká obchodní inspekce nebo mimosoudní řešení spotřebitelských sporů přes ADR platformy. Obě instituce mají webové formuláře pro podání podnětu, řízení je bezplatné a nevyžaduje právního zástupce, byť samotné vyřízení podnětu může trvat i několik měsíců.